Sedím nad počítačem a říkám si, co mě to vlastně popadlo. Mám práce nad hlavu, tak proč si ksakru myslím, že bych měla psát blog? A koho by vlastně mohl zajímat? Možná mého psychoterapeuta, kdybych nějakého měla. Co v tom vlastně je? Touha podělit se se světem o vlastní mikrokosmos? Stejně máme každý ten svůj. A článků o zvládání domácnosti s odrůstajícím batoletem, psem a mužem, co odchází každý den do práce, je určitě nepočítaně. Tak proč? Že by nostalgie po školních slohových cvičeních?
Během psaní prvního odstavce jsem došla vypnout dvd, přikryla jsem Felixe, který zmožen náročnou procházkou usnul na gauči, vyprovodila psa z koberce a snědla čtyři kousky výborné buchty. V podstatě to vychází buchta na řádek:-)
A teď vážně. Beru tenhle blog jako možnost zastavit se a zamyslet. Nejen nad tím, jaký byl den, co jsme prožili a přežili, ale hlavně nad sebou. Protože mám pocit, že jsem se během času sama sobě nějak ztratila. Pokud vás to navíc ještě bude bavit číst, je to bod k dobru.
Hezký den všem.
Ester
2 reakcí ↓
1 Renča // Kvě 10, 2008 at 20.25
Jo, fajn, jen piš dál. Škoda, že tu nemáš víc komentářů. Klidně se odreaguj. My doma taky potřebujem vědět, že nejsme na všechno samy a že každá z nás má ty své starosti. Díky za Tvůj blog.
2 Ester // Čer 18, 2008 at 20.21
Renčo, díky za komentář, dlouho jsem nepsala, ale vypadá to, že se blýská na lepší časy… Ester
Zanechte komentář